Cikáňata

12. 03. 2009 | † 30. 06. 2010 | kód autora: kft

Pedagožka romského původu Iveta Pape vytvořila příručku pro učitele, kde vysvětluje odlišnosti cikánských dětí od těch ostatních. Vyšla v roce 2007. Je to celkem zajímavé, tak se na to podívejte.

V rodinách se neděkuje. Ani rodiče dětem nebo naopak, ani manželé mezi sebou. Spíše se chválí. Romština nezná slovo »prosím«.
Vzdělání není u Romů na prvních místech, je to rodina, zdraví a štěstí.
Když někdo v rodině umře, nepřijde dítě do školy třeba i týden. Je to proto, že po smrti příbuzného se dodržují prastaré tradice. Kvůli nim si Romové třeba celou noc vyprávějí o zemřelém, hrají karty, modlí se a stráží ho. Protože to je pro rodiče vyčerpávající, děti zůstávají doma.
Romské dítě nikdy není samo a cítí, že je milované. Romské dítě jí, když má hlad, vstává, když se probudí, a jde spát, když je ospalé. Třeba o půlnoci. Dítě vše může a nic nemusí. Hodně se mu promíjí.
Romské dítě je zvyklé zúčastnit se rozhodování spolu s ostatními. Vyvstaneli nějaká otázka, každý k tomu řekne své slovo.
Pokud je v rodině více starších dětí, zvláštní postavení má nejstarší dcera. Přebírá na sebe část matčiných úkolů.

Tolik příručka. Marně však v ní hledám to, že milující rodiče či starší sourozenci nutí i nezletilé dívky k prostituci, což je častá záležitost. To je ta opravdová láska.


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky lide-spolecnost

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.